Nikdy jsem si neuvědomil,
jak je dvě daleko od jedné.
A tím pádem jsem netušil,
jak od středu je vzdálené.
Doufal jsem že dva je jedna,
pozdě se ukázal mi rozdíl.
Že dvě je někde u dna
a jedna v posteli si hoví.

Dvě je ohnutý otrok
co sklání se před soupeřem.
Na zádech už má otok,
jak plazí se za symbolem.
Dvě je plíživý červ
co nikdy nedosáhne obzoru.
Dvě dávno ztratil směr,
v pokleku čeká rozkazů.

Musí navždy koukat k zemi,
že nebude první v pořadí.
Za zády se mu všichni smějí,
že jako oni není v popředí.
Dvě otrocky sklání svoji hlavu
k patám šťastného vítěze,
nikdo nedocení jeho snahu,
už se sklání - do nory zaleze.

Jen po očku bude koukat,
co všechno má ten první.
Na sebe nechá foukat,
co první upustí.