V dálce svítá a stíny jdou,
plamen roztáčím sirkou spálenou.
Noc usíná ve světle svítání,
Ty jediná jsi dál pro krev a srdce mý.
Když jsem tu sám,
bez Tebe noci prázdný jsou.
Vzpomínky dál
svojí mocí zraňujou.

V dálce svítá, zbejvá jen chvil pár,
slunce v dálce vstává a je blíž než opodál.
Noc už odchází a Měsíc skrývá tvář,
další ráno sčítá prázdnej kalendář.

Když jsem tu sám,
bez Tebe noci prázdný jsou.
Vzpomínky dál
svojí mocí zraňujou.

Já přání mám, chtěl bych vrátit čas,
abych znovu cítil žár, co vždycky pálí nás.
Pokaždé, když se loučit mám,
pokaždé, když to odkládám.
Pro tu zvláštní moc
kdy všechno zdá se lepší
a málo schází nám.
Pokaždé, když Tě blízko mám,
pokaždé, když Tě objímám.

Když jsem tu sám,
bez Tebe noci prázdný jsou.
Vzpomínky dál
svojí mocí zraňujou.

Já přání mám, chtěl bych vrátit čas,
abych znovu cítil žár, co vždycky pálí nás.
Pokaždé, když srdce jedno jsou,
pokaždé, když plujem oblohou.
Pro tu zvláštní moc,
když touláme se nebem,
je to víc než nám se zdá,
hladívá jizvy co v sobě mám.
Měsíce a hvězd se s Tebou dotýkám

... dotýkám
... dotýkám

... Měsíce a hvězd se s Tebou dotýkám