Už coby malej špunt
skládala sem svoje rýmy,
za sebou nebo vedle sebe
vyjadřovala myšlenky a dreemy.
Pár pokusů hodila sem za hlavu
a užívala bezstarostnou dětskou zábavu,
strávila jsem spoustu chvil
ve světě princezen a lesních víl.
Však jednou musel přijít čas
najít smysl v rýmech zas,
přešlo však pár dlouhých let
ve kterých se změnil svět.
Už to není jako dřív,
život není liebes brief.

Peru se s ním den co den,
startuju ránem, cíluju večerem.
Já nekoukám si pod nohy,
vyhlížím vzdálenější polohy,
šlapu si to za svým vlastním cílem
vyjádřeným uměleckým dílem.
Jsem na začátku svojí show,
já na nic nespěchám,
užívám si tuhle flow.
Patřím mezi bandu teenagerů,
co paří těsně u stagů,
užíváme naplno svůj přesně odměřený čas,
ztratit ho nechce nikdo z nás.

Občas vytasí se loket ven
a skončí přímo pod žebrem.
To život je ten boj, co s ne vždy vyhrává
a ač už jsi na dně a těžce se vztává.
Ty musíš sílu mít
sebrat se a dál zas jít,
vyšlapat si cestu ven
svým vlastním životem.
A to jak ho jdeš
je jenom na tobě,
jestli si ho užiješ
nebo zkápneš v chudobě.
Když narazíš hlavou proti zdi,
tak nepři se s ní a radši ji obejdi.

Na týhle cestě
hlasu svýho srdce naslouchej,
když dojdeš na rozcestí
správným směrem se dej.
Odměřuj každý svůj krok
jako byl by poslední,
život je horské dráha
když chceš tak nasedni.
Stačí jeden špatný skok
a dáš si slaný vody lok
nebo vypiješ celý moře malérů
ve kterých se topíš,
ale záchranu si nikdy nekoupíš.

Už coby malej špunt,
skládala sem svoje rýmy,
za sebou nebo vedle sebe
vyjadřovala myšlenky a dreemy.
Teď snad už přišel čas
najít smysl v rýmech zas,
přešlo však pár dlouhých let,
ve kterých se změnil svět.
Už to není jako dřív,
život není liebes brief.
Právě ležím na zemi
a pomalu se zvedám,
jednu spřízněnou duši
já teď sobě hledám.
Zda najdu to je už osud
co řídil mojí cestu dosud.