Minulost.
To slovo je sám o sobě pojem,
zanechá každým do konce života dojem,
můžeme se bránit bojem.
Ale život je jedním naprogramovaným strojem,
je lepší jít pořád dopředu.
Nepřemejšlet nad tím co bylo
a neohlížet se dozadu.
Já nabízím záchranu,
budoucnost si teďka  tady maluju.
Minulost se s náma vleče,
nejde zastavit.
Jako vodu v řece
můžete ji přehradit.
Ale po čase ta bariéra spadne,
program minulost se mi v hlavě zase zapne.
Z minulosti mám do teďka jizvy,
z minulosti mám do teďka schízy.
Z minulosti vracej se mi myšlenky,
ale já chci aby zas odešly.

Jako vlna za vlnou,
stávají se myšlenkou,
která nechce zmizet,
aj ji musím každej den v hlavě slyšet.

Když je bouře, tak voda z koryta ven teče,
u člověka je to stejný, ale jmenuje se to deprese.

Záleží na každým,
jestli to vše unese.
Každej není silnej,
někdo prostě uteče.

Já sem si to taky prožil,
byl sem na tom špatně.
A hlavu k zemi složil,
už tolikrát sem měl pocit,
že sem se vším skončil.