Je noc plná smutku, vítr fouká,
krev po šatech hříšníkovy ztéká.
Bůh před oltářem kleká,
a přitom říká:
In Nomine Patris et spiritus sancti.
mrtví zde souží,
havrani nad kamenými náhrobky
krouží a po krvy oni touží,
a co bůh.... ten není bez žádné viny.

Stromy se ohýbají a zrádci se v lese skrývají,
jak mrtvé duše co nenajdou nikdy klid.
Větve praskají a listy k zemi padají,
mrtví zde své duše hledají
a své okovy k bohu zvedají,
a oporu u něj hledají.
On se však jen směje a rukama brány zamyká,
duše brečí a naříkají jako otroci skončili a okovy jim zůstali.

Ježíš není nikdy zrádce přec jen milují otec,
duše zde poznali druhou stranu mince
a tu špatnou že bůh je hříšník a znova s nim na kříž
byť zamknul cestu mrtvím duším.
Bohužel já též nic netuším,
ale však vím že zradil ach jenž zradil.

Věřte nevěřte jest to smutný příběh boží zrady,
duše zde válčí o kus boží slávy,
bohužel čas jim hraje,
ale smrt vždy vyhraje ať tak či tak,
smrt je bdělým hrobníkem,
bůh je bdělým klíčníkem,
tak čas se sype jako prach cest,
sevři ruce v pěst
a utíkej, smrt ti je v patách,
jen dej si pozor na boha,
on sám není bez žádné viny,
jemu už se zbíhají sliny,
je konec, svět upadá v zatracení.